Vzpoura úrazům
Kategorie: Nezařazené

V úterý 20. března  jsem  pro žáky 5., 8. a 9. ročníku zajistila netradiční výukový  projekt Všeobecné zdravotní pojišťovny VZPoura úrazům, který  je zaměřen na prevenci úrazů a nehod u dětí. Školu navštívili dva  ambasadoři projektu: hendikepovanými pracovníky VZP ČR, kteří se prostřednictvím diskuze snažili dětem problematiku úrazů přiblížit, upozornit je na rizikovost určitých životních situací a naučit je, jak lze vhodnými preventivními opatřeními tato rizika omezit na minimum. Oba ambasadoři vyprávěli žákům své příběhy, jak mohli svému úrazu předejít a tím nezůstat zbytek života na vozíku.  Z  vlastní zkušenosti  přiblížili dětem, jaké je to žít s trvalými následky po úrazu a  celou besedou  žáky  motivovali  k zodpovědné péči o vlastní zdraví.

Kateřina Schejbalová

Reflexe žáků:

„Dne 20. 3. 2018 k nám přijel program Vzpoura úrazům. Byli to dva lidé, kteří jsou na vozíčku.

Vyprávěli nám, jak na tom vozíčku skončili. Jeden z nich jel autem a za volantem dostal mikro spánek a skončil ve stromu. Druhý při triatlonovém závodu přeletěl přes řídítka na kole.

Podle mě jsme si z besedy odnesli zkušeností, že třeba nebudeme skákat do vody, kde nevíme, co je v té vodě a  že se nemáme se houpat na židli. Dozvěděli jsme se, že stačí fakt málo a můžete také skončit na vozíčku.

I když skončíte na vozíčku, můžete sportovat, můžete pokračovat ve svých zálibách a život pro vás zdaleka nekončí. Jen jste omezení pohybem, musíte mít uspořádané vybavení bytu, abyste se v něm mohli na vozíčku pohybovat, madla v koupelně a na záchodu, bezbariérový přístup atd., ale nezbývá vám nic jiného než se se vším sžít a žít dále svůj život.

Bylo to smutné povídání, ale dozvěděla jsem se spousty zajímavých věcí a držím všem těmto lidem palce, ať vše dobře zvládají.“

Tereza Žižková, 8. třída

 

„V úterý 20. 3. 2018 se k nám do školy přišli podívat pán a paní ze zdravotní pojišťovny. Oba byli hendikepovaní – na vozíku. V této hodině bylo pozoruhodné poslouchat, jak takto ochrnutí lidé mohou žít, není to prý vůbec jednoduché se naučit a přizpůsobit se takovému hendikepu. Když každý vyprávěl svůj příběh, byl na nich vidět smutek a zamyšlení – co by mohli udělat jinak, aby se nestala taková tragédie, jejíž následky budou mít až do konce života. Několikrát nám zdůrazňovali, abychom dávali dobrý pozor u všeho, co děláme, i když to je běžná situace, která je často dělávaná automaticky- zkrátka nic nepodceňovat. Nejvíce mě zaujalo, jak se  lidé s takovýmto omezením  dokážou bavit sportovními aktivitami např. potápění, basketbal a jiné. Bylo na nich obdivuhodné, že mají chuť žít a nic je jen tak nezastaví.

Co mi to dalo?

Něco jsem už zmiňoval v textu, odnesl jsem si ponaučení a uvědomil jsem si, že moje zdraví je to nejdůležitější, co já mám. A tito milí lidé mi jsou příkladem, že v životě není nic nemožné. V životě můžeme udělat taky takovou chybu jako oni, ale my si to vůbec neuvědomujeme.“

Karel Heisler, 8. třída

„V úterý 20. 3. 2018 jsme měli besedu Vzpoura úrazů od Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Do naší školy přijeli vozíčkáři Jarmila a Zbyněk. Vyprávěli nám své příběhy, z jakého důvodu skončili na vozíku. Povídali nám o tom, jak se žije na vozíku, co můžou a nemůžou dělat, a co všechno k životu na vozíku potřebují. Díky Jarmile a Zbyňkovi jsem pochopila, jak je život na vozíku složitý. Mají můj obrovský obdiv.

Važme si života, protože stačí jediná vteřina a život už nemusí být jako dřív…“

Martina Primasová, 8. třída